...a další vánoční koledy jsme ještě vlastně před pár dny slyšeli z rozhlasu, z dalších médií, možná jsme si i sami zazpívali. Určitě vás napadá myšlenka, proč se v únoru vracíme k Vánocům, ale hned se dozvíte proč.

     Spolek Přátelé Markvaticka na první adventní neděli uspořádal v roubené chaloupce č.p. 29 vernisáž výstavy betlémů. Výstava trvala až do Tří králů a věřte, že bylo co prohlížet. Na malém prostoru bylo ke shlédnutí přes stovku nádherných, většinou papírových, betlémů. Majiteli soukromé sbírky jsou manželé Nierostkovi, paní Bronislava Nierostková Dvořáková a Ondřej Nierostek. Až se mi úplně podlomila kolena když jsem se dozvěděla, že vystavená byla pouhá část celé sbírky.

     „S manželem betlémy sbíráme asi 10 let,“ zmínila se s úsměvem pí. Nierostková.

A kdy a proč se zrodil sběratelský koníček? Když se paní Bronislava s manželem nastěhovali do Jičína, měli ve svém bytě celkem jedenáct oken. A nemít na okně vánoční betlém, to by snad ani nebyly pravé Vánoce. „A tak jsme začali kupovat. První, který jsme si pořídili, byl papírový od Vojtěcha Kubašty. Pak přišly betlémy od Jiřího Škopka a další,“ vysvětlovala paní Broňka.

     První výstavu betlémů manželé, kteří mají v Jičíně rámařství, pořádali ve Skuřině v roce 2012 a výstava byla spojena se svěcením místní zvoničky. A jak se jednou začne, už to nejde skončit. Výstava se tak stala každoroční tradicí, jen se změnilo místo.

„Každý rok jsme s manželem vystřihovali, letos stříhali už i lidi ze spolku,“ rozzářeně vysvětlovala paní Nierostková. „Doma máme asi sedmdesát betlémů, které jsou ještě dokonce nevystříhané.“

     Nechápala jsem jak se v takovém množství dokáže někdo vyznat, ale už vím, že si manželé musí vést seznamy, protože už i sami ztrácejí přehled a nechtějí, aby měli některé modely několikrát. Naprosto pochopitelné …..

      Myslíte si, že se po každé výstavě betlémy rozkládají? Ne, nerozkládají, sbírka je uložena přímo v Markvarticích. Vstříc vyšla sběratelům místní knihovnice, paní Romana Tomášů, která již před rokem manžele Nierostkovy upozornila na volný prostor vedle knihovny. Místnost byla naprosto ideální pro uložení rozsáhlé sbírky. Nápad se podařilo realizovat a druhým rokem se tak sbírka ukládá do jakéhosi depozitáře. Paní Tomášů za takovou příkladnou pomoc patří opravdu obrovský dík.

     „Zaměřujeme se na papírové betlémy, ale máme několik i pevných, z jiných materiálů. Kamkoliv přijedeme do zahraničí, okamžitě sháníme betlémy,“ doplnila paní Nierostková. Ve sbírce je několik naprostých kuriozit, mezi které patří např. výtvor p. učitele Kůse z Veliše (betlémek byl vytvořen pod lavicí), betlém v kokosovém ořechu od pana Hebra nebo betlém z Peru, kde jsou figurky vytvořeny z chlebového těsta. Naprosto unikátní je také tzv. Kolednický betlém, který kolekníci měli popruhy upevněný na sobě – nosil se na břiše.

     Kdo jste na výstavě nebyl, tak jste se opravdu ošidil o nádherný zážitek. Nevěděla jsem kam se podívat dřív a měla jsem obrovskou radost, že pár takových starých papírových betlémků mám doma i já. A protože roubená chaloupka č.p. 29, stojící na markvartické návsi, je kulturní památkou v majetku obce a je určena k rekonstrukci, ráda jsem se podívala na archtektonický návrh (model), který zpracovali studenti architektury.  //architektonický model stávajícího stavu!!!!//

     Ještě nějakou chvíli jsme si s paní Nierostkovou povídaly, fascinovaně jsem poslouchala o dalším dění v obci a stále více mne začal zajímat celý spolek Přátelé Markvarticka. Z internetu jsem zjistila, že spolek byl založený, resp. zapsaný do Spolkového rejstříku,  16. června 2015. Předseda spolku, pan Petr Brabec, se nakonec uvolil, aby mi o spolku něco málo řekl. A nepřijel sám. Milého povídání se zúčastnila i členka spolku, paní Romana Tomášů.

     Život na venkově je jiný než ve městě, lidé mají k sobě blíž. V našem vyprávění jsme se vrátili na přelom let 2009 a 2010. Hrstka „markvarťáků“ si začala lámat hlavu s tím, že rok od roku stále více chátrá markvartická dominanta, barokní kostel sv. Jiljí, který stojí přímo v centru obce, kousek od její návsi. Netrvalo dlouho a „problém“ kostela začalo řešit i zastupitelstvo obce.

„Nebyli jsme pod žádnou hlavičkou, nebyli jsme žádný oficiální spolek, ale začali jsme si říkat kostelní komise. Byli jsme vlastně taková sedmičlenná poradní komise pro místní zastupitelstvo,“ vysvětloval pan Petr Brabec. 

     Markvartická „sedmička“, jak bych je nazvala já, se stále více zajímala o možnosti rekostrukce kostela, a sousední márnice, která v té době, byl zcela v havarijním stavu. V roce 2011 komise po řadě jednání pomohla s převedením kostela do majetku obce. „Aby mohl být  kostel převeden, musel dát k tomuto kroku souhlas R.D. Mgr. Augustín Štěvica, libáňský děkan. Následně mohlo dojít k dalším krokům a k podpisu převodu,“ vzpomínal Petr Brabec. „Márnice a část ohradní zdi byly naprosto v dezolátním stavu. Bylo okamžitě a už na první pohled jasné, co je bezpodmínečně nutné pro záchranu objektů hned v první fázi udělat,“ doplnila paní Tomášů.     Práce komise se ale stále rozšiřovala, získávala na konkrétnosti a bylo jasné, že pokud následné kroky a spolupráce s obcí  mají mít svůj řád, bude vhodné aby vznikl na místo kostelní komise spolek, který bude zapsaný v Spolkovém rejstříku a bude mít statut právnické osoby. A to se také v roce 2015 stalo.  Svolavatelem spolku byl současný předseda spolku pan Petr Brabec a  spolek měl pět ustavujících členů. Spolek začal plnit svou funkci, kde se stal plnohodnotným partnerem obce.

     V  roce 2016 byla spolkem vyhlášena první veřejná sbírka, a to na pomoc opravy věžních hodin kostela sv. Jiljí v Markvarticích. „V letošním roce bude provedena oprava hodin, a to celkovým nákladem  546 000,-- Kč a z větší části budou náklady hrazeny z této veřejné sbírky, přesněji částkou 310 000,-- Kč.,“ doplnili oba členové spolku. Druhá veřejná sbírka, kterou spolek založil v roce 2018, a  která stále běží, je určena na opravu kostelních  varhan. A i zde se potvrdilo, že občané a přátelé obce Markvartic nejsou neteční k této kulturní památce a na účtu sbírky je již více jak 200 000,--Kč. Pro náš spolek obrovská vzpruha – za dva a půl roku jsme od dárců vybrali více než 500 000,--Kč. Toto ale  není jediná a ani ta hlavní činnost spolku. Spolek organizuje cca 8 kulturních akcí ročně, a to na tak malou obec není vůbec málo.

     Mluvilo se, mluvilo a mluvilo, čas ve společnosti těchto dvou skvělých lidí utíkal velmi rychle. Bylo krásné poslouchat jak se dnes již třináct lidí (tj. počet členů spolku) snaží zlepšovat život v obci, snaží se o zachování kulturního dědictví pro další generace. Přátelé Markvarticka se scházejí pravidelně vždy 1. pátek v měsíci. Vše prodiskutují, rozdělí si úkoly, naplánují akce. Přesně vědí co kde skřípe a kde je třeba přidat nebo ubrat úsilí. Jsou parta, která tvoří, přemýšlí, plánuje, ale i realizuje.

„Loňský osmičkový rok byl přímo ukázkový. Oslavy naší republiky byly opravdu důstojné a povedly se. Byla to první akce, která se uskutečnila ve spolupráci obce a všech spolků v obci, Na jejím  zdárném zajištění se aktivně podílela i Mateřská škola u nás v Markvarticích.. Ostatně Mateřská škola v Markvarticích s naším spolkem spolupracuje velmi často a patří jim za to naše veliké poděkování.,“ s nadšením sdělovala pí. Tomášů.

     Jak to ale funguje? Jak spolky spolupracují? Scházejí se na nějakých společných jednáních?

„Kdepak, sousedé se dokáží informovat. Vzkazy si předávají spolehlivě, třeba i na pivu v hospodě. Jsme moc rádi, že si lidé dokáží vážit jeden druhého, dokáží si vážit toho, kdo je schopen něco dělat pro druhé, kdo je schopen zorganizovat nějakou akci, i když na ni sám nejde,“ To je dobrá cesta, která má pro nás všechny v sobě naději.  Potvrzují oba.

     Před novým místním zastupitelstvem i spolkem Přátelé Marvarticka stojí m.j. dva velmi nelehké úkoly. Jedním je rekonstrukce, a vlastně záchrana, kulturní památky – roubené chaloupky č.p.29 na návsi obce, a  tím druhým je začlenit kostel do Programu záchrany architektonického dědictví, pokračovat na opravách kostela a samozřejmě také, aby dobře dopadla oprava věžních hodin na kostele. 

„Roubence je 200 let a zdá se, že je to jediná památkově chráněná chalupa na Sobotecku, která je v majetku obce,“ sdělila paní Tomášů.

     Oprava hodin bude zakázkou pro orlojníka Petra Skálu, který vtiskl nový život staroměstskému orloji v Praze. Hodiny Petra Skálu fascinovaly ještě v době, kdy se se svojí manželkou věnoval sochařině. Poté, co však vyčistil první zasklené kostelní hodiny, řemeslu zcela propadl a dnes se mu věnuje už skoro třicet let. Markvartické hodiny se tak po zásluze dostanou do rukou nejpovolanějších.

     Jak mi předseda spolku řekl, všichni členové jsou lidé různých zájmů, profesí, znalostí, jsou zkrátka namíchaní. Každý do spolkové činnosti přináší sám sebe, svůj um, své srdce, svou duši...... A já jsem přesvědčena, že jim všichni nejen ohromně držíme palce, ale také jim můžeme trošku závidět. Jsme i my takoví dobří sousedé, kteří dokáží obohacovat život druhých?

      Ilona Jalovecká

PLES. Všichni to slovo dobře známe, každý jsme nějaký absolvovali, a každý má v sobě na ples ukryté lepší nebo horší vzpomínky. Když někde na ulici slyšíme, nebo na barevném plakátu čteme slovo PLES, tak nás to nijak nepřekvapí a možná, že většinu z nás ani neosloví. Tak proč by měl být ples nějakého spolku z Markvartic výjimečný? Pro Vás milí čtenáři, kteří jste na našem plesu nebyli, asi nijak. Ale pro nás členy spolku Přátelé Markvarticka a snad i pro ostatní naše hosty, určitě ano. A to nejen proto, že to byl náš první ples, ale hlavně proto, že se nám snad podařilo navázat na tradice podobných bývalých spolků, pro které ples nebyl jen veselým skotačením v kole. Spolkový ples byl vždy slavnostní událostí, kterou všichni brali vážně, a kam také všichni přišli slavnostně oblečeni a „slavnostně“ se chovali – ano, on i vychovával. Spolkový ples, to byla i příležitost určité prezentace spolku v místních poměrech a blízkém okolí. O takovém plesu se často ještě dlouho mluvilo. A ptáte se proč o tom mluvím – respektive píšu já? Přece proto, abych Vám velice stručně představil náš spolek Přátelé Markvarticka z.s., který chce i na tyto tradice navázat.

Na začátku bývá slovo, myšlenka, chuť něco změnit nebo udělat alespoň něco, co by narušilo současnou všeobjímající lhostejnost. Tak tomu bylo i na našem začátku. Pak se, jak říká klasik, neskutečné stalo skutkem a spolek Přátelé Markvarticka z.s. byl v roce 2015 založen. A přesto, že od jeho založení uplynula relativně krátká doba, zdá se, že mnohé se již podařilo. Spolek má třináct členů a jeho činnost za dobu své existence je zaměřena především na záchranu nemovitých i movitých kulturních památek v obci Markvartice. Spolek je jakýmsi „buditelem“ v této oblasti a jelikož některé kulturní památky se staly majetkem Obce Markvartice právě z iniciativy spolku, spolek s poctou přijal roli jakéhosi poradního hlasu pro místní zastupitelstvo, se kterým úzce spolupracuje. A výsledky jsou již celkem hmatatelné. Obec do svého vlastnictví získala objekt kostela a postupem času i  část jeho mobiliáře - téměř čerstvé je darování varhan obci Římskokatolickou farností Markvartice u Sobotky. Obec také koupí získala roubenou stavbu čp. 29 (postavenou v roce 1808) a tuto stavbu se následně podařilo zapsat do soupisu kulturních památek. Uvažuje se zde s interaktivním využitím v duchu venkovského života konce 19. století. U obou památek je spolek pro obec dobrovolným koordinátorem složitých jednání na různých úrovních, které jsou vedeny snahou dospět k celkové rekonstrukci obou objektů. Pro naplnění této snahy také spolek pořádá různé podpůrné akce, jako jsou přednášky, Noc kostelů, koncerty profesionálů, ale i velmi oblíbené koncerty připravené místní mateřskou školkou pod vedením úžasných paní učitelek, za což se jim touto cestou spolek klaní a děkuje. Pod záštitou spolku probíhá i veřejná sbírka na opravu věžních kostelních hodin. Náš spolek nemá ambice srovnávat se s  významem obrozenců 19. století, ale rád by navázal na některé původní venkovské tradice a hledá cestu pro sebe i spoluobčany k sounáležitosti s místem, kde společně žijeme. Pro náš spolek je důležité, aby se každý z nás těšil z toho, že zde v Markvarticích je jeho domov a ti, kteří nás navštívili, ale i ti, kteří nás navštíví, aby se k nám rádi vraceli. Třeba právě i na náš příští spolkový ples.

A co vy? Nepřijedete se k nám také podívat?

Za spolek Přátelé Markvarticka z.s., místopředseda spolku Petr Brabec.

Email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Všichni to slovo dobře známe, každý jsme nějaký absolvovali, a každý má v sobě na ples ukryté lepší nebo horší vzpomínky. Když někde na ulici slyšíme, nebo na barevném plakátu čteme slovo PLES, tak nás to nijak nepřekvapí a možná, že většinu z nás ani neosloví. Tak proč by měl být ples nějakého spolku z Markvartic výjimečný? Pro Vás milí čtenáři, kteří jste na našem plesu nebyli, asi nijak. Ale pro nás členy spolku Přátelé Markvarticka a snad i pro ostatní naše hosty, určitě ano. A to nejen proto, že to byl náš první ples, ale hlavně proto, že se nám snad podařilo navázat na tradice bývalých podobně zaměřených spolků, pro které ples nebyl jen veselým skotačením v kole. Takový spolkový ples, to byla vždy slavnostní událost, kterou všichni brali vážně, a kam také všichni přišli slavnostně oblečeni a „slavnostně“ se chovali – ano, on i vychovával . Spolkový ples, to byla i příležitost určité prezentace spolku v místních poměrech a blízkém okolí. O takovém plesu se často ještě dlouho mluvilo. A ptáte se proč o našem plesu mluvím – respektive píšu já? Přece proto, abych za náš spolek upřímně poděkoval všem našim hostům a všem těm, kteří nám přispěli k obohacení tomboly. Je pro nás radostné zjištění, že jsme ve svém okolí nalezli tolik ochoty a podpory. A vlastně můžeme říct, že i pomoci. Neboť právě i díky vaší štědrosti jsme navýšili finanční částku naší veřejné sbírky, jejímž cílem je oprava věžních hodin kostela sv. Jiljí v Markvarticích. Náš spolek Přátelé Markvarticka nemá ambice srovnávat se s  významem obrozenců 19. století, ale rád by navázal na některé původní venkovské tradice a hledá cestu pro sebe i spoluobčany k sounáležitosti s místem, kde společně žijeme. Pro náš spolek je důležité, aby se každý z nás těšil z toho, že zde v Markvarticích je jeho domov a ti, kteří nás navštívili, ale i ti, kteří nás navštíví, aby se k nám rádi vraceli. Třeba právě i na náš příští spolkový ples.

Ještě jednou vám všem našim hostům a podporovatelům plesu spolku Přátelé Markvarticka srdečně děkujeme a přejeme jen vše dobré.

A co vy ostatní? Nepřijedete se k nám také podívat?

Za spolek Přátelé Markvarticka z.s., místopředseda spolku Petr Brabec.

Email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.